Indické dobrodružství

Možná se rozhodujete, zda-li Indii navštívit. Možná toužíte po dobrodružství, možná je vaším snem cestovat. Ať už je to cokoliv... Nyní vás zavedu na chvíli k mé cestě, nejen do Indie. :-)

 V roce 2014 jsem dokončila kurz instruktora jógy u Vaška Krejčíka. Poté jsem každý rok minimálně dvakrát navštěvovala různé kurzy, workshopy, semináře, ale stále to nebyla ta Indie, o které všichni (i ti, co tam nebyli) horlivě vyprávěli. Rodil se mé v hlavě plán a sen, studovat jógu v Indii a navštívit ji. Zdálo by se to snadné, vezmi batoh a jeď. Jako máma na mateřské jsem si však musela počkat na to až to beze mě dcerka vydrží minimálně 14 dní. 

Proto i když se vám zdá, že se vám sen nemůže splnit nebo je v nedohlednu. Nezoufejte! Sny a cíle jsou tak moc důležité a posouvají nás dál. I za cenu velké trpělivosti. 

Rok 2019 byl zlomový, protože padlo definitivní rozhodnutí (samozřejmě pokud máte rodinu - musíte se rozhodnout všichni - podpora je moc důležitá). 

Rozhodla jsem se cestovat sama na vlastní pěst - od hledání jógového kurzu po letenky a ubytování (většinou to tak s manželem děláme, když cestujeme, ale teď jsem cestovala úplně sama). Panika přišla až na letišti. :-D

2 měsíce mi zabralo hledání kurzů, určování přesného místa, kontaktování absolventů jednotlivých kurzů. Světe div se, vybrala jsem. 

Vybrala jsem jógovou školu v Rishikeshi - Yoga Vydia Mandiram, která leží v oáze klidu a přírody, i přesto, že jste za 5 minut v centru města. Chtěla jsem se vyhnout rušnému městu a být v klidnější části. Tato škola vám zajistí v případě zájmu nejen jógový kurz (různé druhy - od 3 dnů po 3 měsíce), ale také ubytování, stravu a taxi z místního letiště. 

Čím více se můj odlet blížil, tím nervóznější jsem byla. Po úspěšném schválení víz do Indie, na mne čekalo ještě povinné očkování (začněte řešit včas) - vážně nedoporučuji do Indie bez očkování proti žloutence a břišnímu tyfu (dvě základní). 

Ve světě začal řádit COVID-19, letadla začala padat o trochu více než obvykle, a tak i já měla obavy. Zvyšovaly se i dotazy, jak moc se těším a jestli mám sbaleno. V hlavě mi proudilo miliony myšlenek, zda-li zvládnu vše sama a jak moc to bude náročné. Strach a úzkosti z toho, co mne čeká, mě na pár dnů úplně ohromily, týden před odjezdem úplně zcela. 

Z řad přátel a rodiny přišlo ještě promlouvání do duše, zda-li si to nechci rozmyslet a také, že jsem blázen. :-) Přirozeně měli strach, ale nevěděli, jaký mám strach já. :-D To by mě totiž asi vůbec nepustili nikam. 

Přišel den D, kdy mne manžel odvážel na letiště. Slzy se mi kutálely po obličeji, ale už nebylo cesty zpět. Nasadila jsem batoh na záda a šla jsem směrem ke gatu.

Čekala mne cesta do Moskvy, z Moskvy do Dillí a z Dillí do Dehradúnu.

Všechny lety (Aeroflot) byly parádní. Po příletu do Dillí proběhla kontrola všech dokladů a pár otázek, proč tam cestuji a co tam chci dělat. Na přestup jsem měla 60 minut, přičemž jsem netušila, že vnitrostátní lety odlétají z jiného terminálu. Při doběhnutí na autobus, přede mnou stála 300metrová fronta. Další z možností byl taxík. Využila jsem tuto možnost, ale záhy mne opět zaplavil pocit strachu. Nastoupila jsem s cizím Indem do auta, které jelo neznámo kam. Můj telefon nefungoval, abych si ověřila, zda jedeme správným směrem. Taxikář měl spoustu otázek, zejména ho zajímalo, odkud jsem, zda-li jsem zadaná apod. Všem ženám, které cestují tímto směrem, doporučuji říkat, že jsou zadané (nejlépe vdané, i když třeba nejste :-)). 

Na dalšímu terminálu byli všichni velmi ochotní, předběhla jsem všechny, co jsem mohla. Po nástupu do letadla však ohlásili hodinové zpoždění kvůli mlze (možná se smějete, ale v Indii je to zcela běžné). :-D Již v letadle jsem se seznámila s Indkou Annou z Kalkaty v Bengálsku, také mířila do Rishikeshe. Anička byla milá a pomohla mi se ujistit, že Indové jsou vstřícní a velmi otevření. 

Po příletu do Dehradúnu (malé městečko na severu Indie) jsem našla svého taxikáře a čekala mne hodinová velmi adrenalinová jízda do Rishikeshe. Taxík, v tomto stavu by u nás nezískal technickou, všechny kontrolky blikaly a předjíždění v zatáčkách nebyl žádný problém. Po cestě zničené auto od slona, kolem silnic upozornění na divoká zvířata. Oči v sloup. Hlavou mi šlo - pokud mě nezabije taxikář jeho spanilou jízdou, tak mě roztrhá tygr nebo zabije slon. Super. :-D

Úspěšně jsem dorazila do mé jógové školy, kde se o mě hezky postarali. Zajistili mne jídlo hned po příjezdu a následně mne ubytovali. Pokoje obyčejné, ale čisté, stejně tak koupelna. Pokoj jsem měla sdílený s Izraelkou. Po mém příletu bylo náročné usnout, úplně vypnout a srovnat si myšlenky (to jsem ještě nevěděla, co mne čeká). :-) 

Další den započal úvodním rituálem, který byl nádherný. Do ohně jsme házeli směsi bylin, lili ghí, zpívali jsme a každý z nás obdržel bindi, ochraňující náramek a věnec na uvítanou. Nádherný a nezapomenutelný zážitek. 

Během dalších 11 dní jsme každý den vstávali v 5.30, následně probíhal zpěv manter, 2hodinová Hatha jóga, Pránajáma, snídaně, Anatomie, Fyziologie, Filozofie, 2hodinová Hatha jóga, 2hodinová Ashtanga, Meditace. Přesný režim nás udržoval v bezva kondici. Během těchto dní jsme nezapomněli cestovat po okolních místech. 

Na fotkách můžete vidět, jak lidé v Rishikeshi žijí. Chatrče, provizorní bydlení z igelitu jsou běžnou praxí. Co je pro nás na západě samozřejmostí, v Indii nepoznaným luxusem. 

Ať už vaše kroky budou mířit kamkoliv, bude na vás všude dýchat duchovno. Sošky uctívaných Bohů, Ganga, místní chrámy, prodej nejrůznějších předmětů. Bussiness v Rishikeshi je založený hlavně na turistech, proto si dávejte velký pozor, kde budete nakupovat a komu dáte do ruky své peníze. Platit kartou je zde zcela nemožné. 

Ganga je zde nádherná, proto si nenechejte od nikoho namluvit, že je jen špinavá (na fotkách vidíte, že to tak není). Na dalších fotkách také vidíte vodopády, zde pramení Ganga. 

Co stojí za návštěvu:

• Vodopády Neer Garh

• Laxman Jhula

• Ram Jhula

• Trayambakeshwar Temple

• Beatles Temple

• Kunjapuri Devi Temple

• Parmath Niketan Ashram + zahrady

• Sivananda Ashram

• restaurace Happy Buddha

• obřad Aarti

Při cestování zažijete krásné, ale i smutné okamžiky, kde na vás bude dýchat nejen nádherná příroda, ale také velká chudoba a bezmoc lidí, kteří stále žijí v kastovní společnosti (proto budete potkávat často žebrající děti). Další věcí, která mne velmi překvapila je stav přírody a znečištění. Odpadky hází rovnou do přírody a následně divoká zvířata hledají potravu v odpadcích. A bacha na opice! :-D Ukradnou vše, co se dá. Lidí se moc nebojí, a proto je lepší s nimi nebojovat a pokud vám něco chtějí vzít, dejte jim to. :-D

V Indii jsem prožila krásných a nezapomenutelných 14dní. Jóga je tam úplně jiná a velmi intenzivní. Lektoři jsou většinou muži. Při výběru kurzu dbejte na doporučení. 

A pozor! Ani můj návrat se neobešel bez problémů. :-D

Po dlouhém čekání na letišti v Dehradúnu byl můj let do Dillí zrušen, letiště se zde ve 22.00 hodin zavírá. Let z Dillí do Moskvy jsem tedy nestihla. Stála jsem před rozhodnutím, zda-li přespat v Dehradúnu na ulici (což bych nemusela úplně přežit :-)) a nebo jet taxíkem 7,5 hodiny do Dillí. 

Obě varianty byly šílené, ale nastoupila jsem do taxíku k řidičovi, který neuměl anglicky a nevěděla jsem, kam mne veze. Jen jsem věřila, že to dobře dopadne, protože můj telefon opět bez wifi nefungoval. Bylo to buď a nebo. Celou cestu jsem se modlila (nejsem mimochodem věřící, ale to jediné mi v té situaci pomohlo), abychom dorazili tam, kam máme. 

Okolo páté hodiny ranní jsme konečně dorazili na místo. Do letištní haly mne nechtěli pustit kvůli mé propadlé letence, ale poté se stal zázrak a nechali se uprosit. Stánek Aeroflotu opět nezklamal a zařídil následující let. V okamžiku, kdy jsem držela letenky do Prahy, jsem byla tak moc šťastná, že jsem. To si lidičky neumíte představit. :-D

Po příletu do Prahy jsem se jen smála štěstím a radostí. Nevěřila jsem tomu. 

Dlouho se mne držel šok a rozporuplné pocity z toho všeho, co jsem prožila (na jednu stranu vyzenovaná z jógového kurzu, na druhou stranu strach o život). Musela jsem se spoléhat pouze sama na sebe, bez cizí pomoci, pocit vyčerpání, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Pokud máte pocit, že nemůžete, tak ještě není konec... 

A víte, co je pozitivní? Měsíc po mém návratu byla ve světě pandemie a já se stihla vrátit. To je skvělé, že? :-) Někteří mý spolužáci tam totiž zůstali až do května. 

Já jsem tak šťastná, že se s vámi mohu dál potkávat a předávat mé zkušenosti a radost z jógy. <3 Je to krásný. 

Mým snem je nyní Dharamsala, Tibet. Ptáte se? Ne, nebojím se, a tak třeba zase za pár let až bude ve světě trochu větší klid. A já se ptám, kdo pojede se mnou? :-)