Pokora v každodenním životě
Stále více si můžeme všimnout, že v naší společnosti se rozmohl takový nešvar - být arogantní, ironický a velmi sebejistý bez kousky citu a úcty k ostatním lidem. Naším jediným cílem na tomto světě je však láska ke všemu a ke všem, a tak bychom si měli být všichni zcela rovni bez ohledu na to, co děláme, jak vypadáme a co vlastníme. V okamžiku, kdy přijde náš den D, všechny ostatní věci a záležitosti jsou pasé a jde jen o to, jak jsme život prožili a hlavně jak moc lásky jsme dávali (všechny ostatní věci jsou jednou, protože si je nemůžeme vzít nikam sebou).
Někde v kousku duše se vždy usmívejte a řekněte si, že přijde čas, kdy tenhle člověk přijde na to, že pokora mu chyběla a je třeba udělat místo právě pro ní v jeho životě (zda-li dostane druhou šanci). :-)
Této vlastnosti si na lidech vážně velmi cením. Z osobní zkušenosti vím, že lidé, kteří mají spoustu zkušeností, lidé, jejichž cesta byla mnohdy velmi klikatá a složitá, lidé, kteří toho spousty dokázali, jsou zároveň i pokorní. Ti, jejichž cesta byla opačná nebo spíš žádná, to mají většinou přesně opačně. Ale samozřejmě není na místě házet všechny kolem nás do stejného pytle.
Na pokorném člověku si můžeme všimnout, že je velmi klidný, rozvážný, vyzařuje z něj srdečnost a slušnost zároveň, také nezraňuje city ostatních a obecně z něho vyzařuje klid.
A co je nejdůležitější? Pokorný člověk nepotřebuje nikomu nic dokazovat a s nikým soutěžit.